Popis masáží

Reflexní terapie: tajemná řeč lidského těla

Reflexní terapie využívá tlaku a masáží reflexních zón a ploch na chodidlech nohou a nově i na rukou. Na rukou je však efekt dost malý a poměrně nespolehlivý. Reflexní zóny se využívají nejen pro terapii, ale také pro docela spolehlivou diagnostiku. Reflexní plošky jsou tvarově velmi podobné příslušnému orgánu a představují rozměry až několika centimetrů čtverečních.

U reflexní terapie se jedná o poměrně velké plochy, podle metodiky reflexní terapie velmi snadno určovatelné. Na nich je možné si okamžitě ověřit nejen správnost určení reflexní plošky, ale zhruba určit i stav příslušného orgánu. Správnost provádění reflexní terapie je také přímo kontrolována efektem prováděné masáže.

U reflexní terapie je možno účinek přesně směrovat, a to nejen na žádaný orgán, ale dokonce na každou jeho část. Dále je u reflexní terapie účinek okamžitý, což má obrovský význam při bolestech, akutních potížích a při první pomoci. Je pravda,  že pro plošné působení by bylo třeba ošetřovat více reflexních ploch.

Efekt u reflexní terapie lze zjistit okamžitě a také je možno operativně provádět opravy, doplnění atd. prováděného postupu až do úplného odeznění příznaků daných potíží.

Reflexní terapie je možno úspěšně využít jako diagnostické metody, samozřejmě pro hrubší diagnózu, ale pro prevenci naprosto dostačující. A samozřejmě pak pro vlastní terapii.

Baňkování:

Baňkování neboli vakuoterapie je metoda alternativní medicíny, při níž se malá oblast pokožky podrobí pomocí skleněných baněk podtlaku. Ten může být vytvořen buď ohřátím a následným samovolným ochlazením vzduchu v baňce, nebo pomocí mechanického čerpadla. Baňka je obvykle ponechána na místě pět až patnáct minut.
Baňkování se používá jako protibolestivá léčba při revmatismu, bolestech kloubů, zad, hlavy, ale i při astmatu, cévních i orgánových chorobách.

Historie: Baňkování patří mezi prastaré metody, které se snažily léčit choroby vypouštěním "špatných" tělesných šťáv (detoxikací). Tato metoda je známa z Mezopotámie, Egypta, Indie i Jižní Ameriky už z doby před 3000 lety, kdy se používaly nádobky z bronzu, stříbra, z bambusu nebo zvířecích rohů. V současnosti baňkování získává publicitu zejména díky známým sportovcům využívajících tuto terapii a jejich účastí v televizních přenosech jako olympiáda, či mistrovství světa.

Postup: Na kůži zad pacienta, prohřátou infračervenou lampou, se nasazuje několik, někdy až 5-10 baněk v celém rozsahu zad. Jindy se používá jen jedna baňka cíleně na vybrané místo. Před nasazením se v baňce vytvoří podtlak buď shořením vatového tamponu napuštěného benzinem nebo alkoholem a následným zchladnutím ohřátého vzduchu, nebo vakuovou pumpou. Po přiložení baňky se během několika minut krevní kapiláry rozšíří a krev, která jimi proniká, vytvoří modré podlitiny. Velice rozšířené je i přikládání baněk na akupunkturní body s předpokladem působení přes hypotetické meridiány na vnitřní orgány.

Sportovní masáž:

Sportovní masáž je masáž složená z uspořádaného souboru vhodných masérských hmatů, které mají připravit sportovce jak z fyzické tak z psychické stránky na podání určitého sportovního výkonu, popřípadě mají za úkol zbavit sportovce únavy a přispět k jeho zotavení.

Léčebná sportovní masáž:

Tento druh sportovní masáže, jak už z názvu napovídá, má za úkol pomáhat léčit či doléčovat následky různých sportovních zranění. Správný masér by se neměl nikdy snažit o to, aby léčil sportovce sám bez vědomí jeho ošetřujícího lékaře.

Myofasciální syndrom:

Fascie, povázka - vazivový obal jednotlivých svalů, svalových skupin i celých částí těla. Fascie často ohraničují různé anatomické prostory.

Představuje z hlediska fyziologie člověka zcela jedinečnou strukturu. Jedná se o spojitou tkáň, táhnoucí se od hlavy až ke špičkám prstů. Po cestě obepíná každý sval, orgán a svalové vlákno. Fascie se skládá ze dvou vrstev: vnější obsahuje tuk, vnitřní je tenká a pružná. Mezi oběma vrstvami se nacházejí žíly, tepny, lymfatické cévy, prsní žlázy a obličejové svaly. Hluboká fascie obaluje stěnu celého těla, končetin a drží svaly u sebe a dělí je na jednotlivé funkční skupiny. Hluboká fascie umožňuje pohyb svalů. Má podpůrnou a stabilizační funkci a napomáhá udržení rovnováhy. Fascie usnadňuje lymfatický a krevní oběh. Diferenciace hluboké fascie začíná přechodem obalu jednotlivých svalů ve fascii, která obaluje snopce svalových vláken, jež dále diferencuje na tkáň na tkáň pronikající dovnitř svalových vláken. Tento systém je plynule napojen na systém šlach, prostřednictvím nichž se svaly upínají na další struktury (kosti, vnitřní orgány). Z toho vyplývá, že pokud kontrakce fascie dokážou produkovat dysfunkce dalších struktur (orgánů, kloubů atd.) může uvolnění takové kontrakce vést k obnovení funkčnosti dané struktury. Uvolněním nejrůznějších omezení a kontrakcí v rámci myofasciální struktury dosahujeme zlepšení krevního oběhu, lymfatické drenáže či vodivost nervových vzruchů. Kromě toho často dochází k vylepšení funkce vnitřních orgánů (somatoviscerální reflexní vazba). Myslí se tím stavy, kdy myofasciální kontrakce přímo způsobují viscerální symptom (tachykardie, průjmy, zvracení, angínu pectoris, poruchy menstruace apod.)

Nesoustředím se na uvolňování kontrakcí v jednom konkrétním svalu, ale pracuji s celými oblastmi těla (kvadranty), popřípadě s celým tělem. Tento přístup vede k uvolnění na několika úrovních těla povrchových i vnitřních, a k přímému nebo nepřímému ovlivnění vnitřních orgánů, takže dochází k celkovému zlepšení zdravotního stavu.